Možná si právě říkáte, co má sakra společné výrok Friedricha Nietzscheho se třetím příběhem z antologie Ztracený Sithský kmen, který nese název Ideál, osobně si myslím, že docela dost, ale pěkně popořádku.
Po dlouhých sedmi měsících od zveřejnění druhého příspěvku o ztroskotaných Sithech, se na internetu objevilo dlouho očekávané třetí pokračování. Sice stále jede v zajetých kolejích předcházejících epizod, ale posouvá své protagonisty v čase o patnáct let dopředu. Některé věci na planetě Kesh se změnily, jiné nikoliv – Yaru Korsin je pořád v čele skupiny Sithů, kteří nedobrovolně přistáli (nebo spíš dopadli) na tehdy neznámé planetě. Seelah, která má teď ke Korsinovi mnohem blíž než dříve, však neztratila nic ze své krásy a šarmu. Hlavní persona z Nebešťanů - Adari Vaal si také urvala pořádný kus vůdcova času, důvěry i náklonnosti, paradoxně ale, i přes svůj vliv jaký na celý děj má, nedostává v Ideálu moc prostoru a dovídáme se o ní vlastně jen útržkovitě z myšlenek Yaru a Seelah. To její fanoušky může zklamat, nicméně já jsem byl, hlavně díky vývoji zápletky, i tak velmi spokojený.
Co se děje týče, ten se diametrálně liší od toho, na který byl čtenář zvyklý z druhého dílu. Spekulování o kamenech, víře a bozích spolkla historie a ani těch Keshirských domorodců, kteří jsou stále stejně, inu, domorodí, si čtenář vlastně moc neužije. Po vzoru první povídky se mnohem blíže podíváme na osudy sithských „ztroskotanců“, Keshirskými obyvateli nyní označovaných jako Ochránci, abychom se dověděli, jak se jim podařilo přizpůsobit místním podmínkám a zda se jim povedlo kontaktovat někoho ze Sithského Impéria. Yaru Korsin, jako hlava nejenom Sithského kmene, ale už i celé Keshirské společnosti, má stejně jako každý vladař pořád plné ruce práce, ale těšit ho může alespoň přítomnost dvou důležitých žen. Ano, zde se dostáváme k onomu Nietzscheho citátu ze začátku recenze. Seelah i Adari jsou pro Korsina takové femme fatale. Obě inteligentní, svůdné, charismatické… a nebezpečné. V jakém smyslu? Na to už si musíte přijít sami. Nejlépe tím, že si povídku přečtete.
Ač vše dosud působí jako ze sladkého snu – krásné ženy, moc, důvěra, uznání, nic není dokonalé a i v novém společenství planety Kesh se brzy začnou projevovat vnitřní neshody, doplněné tajuplnými a hrůzu nahánějícími událostmi. Samozřejmě, jak už je u Millera zvykem, nebude chybět překvapení s vypečeným cliffhangerem na závěr. Opět zůstanete po posledních řádcích namlsáni na následující díl.
Celek Ztraceného Sithského kmene se uzavírá. Ovšem ne ve smyslu ukončení příběhu, nýbrž v tom, že přešlo patnáct let a zdejší Sithové nemají žádné zprávy ani možnost kontaktu s vnějším světem, resp. galaxií. Tudíž našim „hrdinům“ zůstali jenom vzpomínky a vůle k moci (všímáte si toho Nietzscheho? Ano, jsem jeho fanoušek =D) a odhodlání dostat se pryč z Keshe. I s tím, co zbylo, však Miller pracuje velice dobře a tak si užijete šťavnaté vzpomínaní třeba na Luda Kresshe.
Třetí příběh, třetí recenze a třetí krát moje uznání. Ten chlap (J. J. Miller) prostě umí. Ztracený Sithský kmen není to nejlepší, co jsem ze Star Wars kdy četl, ale má to své kouzlo a osobně jsem byl doposud pokaždé spokojený. Vlastně ani moc nemám, co bych Ideálu vytknul, i přesto to ale nebude desítka. Ba ani devítka. Mám pocit, jakoby Miller vzal první a druhou povídku a smíchal je dohromady. Výsledná míchanice je pak velice chutná a na nějakou dobu čtenáře jistě zasytí. Pokud vás však zklamala zpráva o prostoru, který (ne)dostala Adari, klidně můžete z hodnocení jeden bod ubrat. Naopak v případě, že vám Millerova tvorba dokonale sedí, neváhejte si bod přidat.
„Nejsme tvoji Sithové. Jsme něco nového, šance být lepší. Novým kmenem.“ - Seelah Korsin